O důležitosti vnímání těla a pohybu ... Rozhovor s Pavlem Kolářem, MFdnes, 1.8.2013

21.08.2013 19:14

Odborník na pohybovou medicínu prof.Pavel Kolář v rozhovoru v Magazínu MFdnes, č.31, 1.8.2013 zmiňuje důležitost rozvíjení vnímání svého těla a pohybu, i jako prevenci úrazů a stresové zátěže. Uvádí civilizační chorobu dispraxie - poruchu, při které si nedostatečně uvědomujeme své tělo.

„…Když běží Bolt nebo Federer, když hrají tenis, řeknete si: „Oni běží a hrají tak uvolněně.“ To protože umí každý pohyb provést ekonomicky, bez nadbytečné aktivity, což právě souvisí se schopností relaxace. Kdyby vás někdo nahrál, jak sedíte u stolu a hýbete myší nebo píšete tužkou, jak při tom dýcháte, určitě tam bude řada nadbytečných pohybů… Řada lidí se pohybuje roboticky, ale ještě větší problém je, že to necítí, a tím pádem to neumí opravit. Člověk se nenaučí uvolnění tím, že si řekne „teď budu uvolněný“, ale tím, že se naučí lépe vnímat sám sebe. Říkáme tomu trénink gnostických motorických funkcí. Když se podíváte na východ, kde cvičí tai-či nebo jógu, uvidíte, jak cvičí pomalu s prožitkem pohybu. Nejde jim o svaly, ale o trénink pohybového citu. Je to jako když jste slepec a učíte se rukou poznávat všechmo kolem sebe. Najednou se vám v mozku objeví daleko více vjemů a vy líp cítíte své tělo. Často sedíme u počítače a máme nějaký stereotyp, neekonomický zlozvyk, který si vůbec neuvědomujeme. A jedině přes to, že se naučíme dobře vnímat vlastní tělo, tak dokážete takový zlozvyk ovládnout. Tohle vnímání těla  nám chybí. Jsme jen zvyklí chodit do posilovny, zvedat činky nebo posilovat břišní svaly. Ale chybí nám trénink v poznání těla…

…Mnohem méně se hýbeme a také se přejídáme, což je vidět už v dětském věku. Díky tomu přibyla řada civilizačních onemocnění, jako je obezita, cukrovka, ale také dispraxie. To je diagnóza, která není tolik vidět. Nedá se vyšetřit rentgenem ani magnetickou rezonancí. … Je to porucha, při níž si nedostatečně uvědomujeme své tělo.  Když sedíte, asi víte, jestli máte ruku skrčenou nebo nataženou, i když se na ni nedíváte. Nebo když jdete, umíte odhadnout, jak asi rychle. A tohle vnímání a odhad pomocí smyslů ze svalů, kloubů, očí nebo kůže se u lidí zhoršuje. Je to i proto, že tyto funkce netrénujeme. Jako bychom měli více dioptrií a tím tělem čím dál hůř viděli. Z toho se odvíjí pohybová nešikovnost. Kdyby teď namrzlo a udělalo se náledí, sedm z deseti lidí, které přivezou do nemocnice, budou mít tuhle poruchu. Kdo jí nemá a uklouzne, dokáže rychle zareagovat a nespadne. Nebo upadne víc koordinovaně…“